Číslo popisné 172 a 173
Komentáře
Přehled komentářů
Zápis o čp. 172 se nějak nepovedl. Je nečitelný, je to škoda. Dlouhá léta byla na domě korouhev s rokem 1932. Někdy před tím bývalý dům vyhořel. Od té doby to je pravděpodobně jediný podsklepený dům v této ulici. Před domem byl brod pro koně. Dal se přejet i autem, jak byl mělký. Po prohloubení koryta již v tak velké míře nehrozí zatopení sklepů.
Za války byl pod lávkou u Šliků (v domě u Šliků se narodil otec a pochází odtud i herečka Dvorská - dlouhá léta nás navštěvovala) schován polský utečenec z transportu do Terezína. Děda, Jan Preiss, ho do rána právě v tomto sklepení ukryl. Dostal jídlo a oblečení. Dlouho nemohl pobýt, protože měl děda dva malé kluky. Pravil, že je nahnal dříve spát, aby nic nevěděli. Tak brzy ráno musel rychle pryč, hrozilo udání. Vypravil ho kolem třetí, bylo zimní období a tmy bylo dost. Nikdy již o něm neslyšel. Když ho našel, tak byl hladový, vymrzlý a vyděšený.
Udání přišlo z jiného důvodu. Byl dlouholetý člen Sokola a zřejmě to zapříčinilo uvěznění na Pankráci. Vrátil se s podlomeným zdravím ze špatného stravy. Při výdeji jídla ukradl horký brambor a rychle ho polkl, dozorce byl právě otočený. Spálil si hrtan a od té doby nejedl horké jídlo. Polívku jedl často až po hlavním chodu, k řízku jedl zásadně knedlíky, brambory horké nemohl.
Na Pankrác vzpomínal s nadhledem, seděl s německým Čechem jménem Franz. Jednou prý při jídle povídal:" Franz, máš tam mouchu!"
A on: "Také maso." A baštil dál.
Při výslechu prý komisař kroutil hlavou nad jmény jeho synů. Jan a Dalibor Preiss.
Jaho bratr, Antonín Prajs, byl též Sokolem. Učil v Terezíně a v Bohušovicích. Padl zřejmě v 16. roce na ruské frontě. Své příjmení nikdy nenapsal německy.
V Sokole se děda přestal angažovat, když se zmohlo oslovení soudruhu. Byl velmi ostražitý. Asi jen tři lidi věděli, kde byla po dobu totality schována zástava třebenického Sokola.
Ve dvaceti letech si vykloubil při veletoči rameno. Zkoušel jednoruč.
Retro
(l.preis, 25. 9. 2012 20:27)