Ku cti a slávě
Ku cti a slávě
Končí rok 2013, většina občanů a institucí začíná bilancovat. Významná i méně významná města z nějakých pohnutek (důvodů) zmiňují či slaví různá výročí. Neodpustitelné je ani nevzpomenout a občanům dobu minulou nepřipomenout a postupně tak (snad z pohodlnosti) vytěsnit významné místní události a osobnosti, většinou převyšující současníky a jejich počínání. Do této neblahé ne-činnosti je možné zařadit třebenickou radnici s její absolutní absencí zmínky o tehdejší chloubě města - třebenickém „Paříkově muzeu“.
Jsou období, na která můžeme být hrdí, a která šířila povědomí o našem městě, a období na která si těžko někdo vzpomene, ať se současní mocipáni snaží o co největší zviditelnění.
Jak je uvedeno v tenké brožurce Muzeum českého granátu v Třebenicích: „Zatímco většina českých muzeí vznikala jako ohlas Národopisné výstavy až po roce 1895, muzeum v Třebenicích vzniká už v roce 1872. V té době mimo Prahu, Brno a Opavu, bylo jen šest českých měst (všechna byla mnohem větší než Třebenice), která měla muzea.“ Dále se pak uvádí „V tom to roce (1872) Beseda přijala sbírku archeologických, historických a národopisných předmětů, která byla uložena v Paříkově bytě za svou.“
Veřejnosti byla tato sbírka poprvé představena o prázdninách v roce 1883. Sbírka starožitností Besedy Třebenické vzbudila velký zájem. Za půldruhého měsíce jí zhlédlo více než osm set návštěvníků. Tehdy se sbírce začalo říkat muzeum.
V roce 1911 bylo muzeum přinuceno postoupit výstavní prostor německé škole. Na to reagovaly okolní české okresy libochovický, roudnický a slánský a pomocí svých zástupců v tzv. Menšinovém komité zakoupily Paříkův dům čp. 82. Tak již 6. dubna 1913 mohlo být v celém 1. patře domu opět otevřeno muzeum.
Po druhé světové válce se podařilo zajistit šest místností v domě čp. 139. Muzeum bylo nově instalováno a slavnostně otevřeno 28. října 1946. Správcem třebenických sbírek byl jmenován Václav Kosina, který se muzejní práci věnoval až do své smrti v roce 1958. Od smrti tohoto vlastence, který byl po okupaci německými šovinisty vypovězen z města, uplynulo v letošním roce 55 let.
Václav Kosina, bývalý ředitel zdejší školy, starosta – předseda MNV a muzejník, by si zasloužil alespoň zmínku v třebenickém Zpravodaji a připomenutí v muzeu.
Od roku 1955 prošlo muzeum několik reorganizací. V roce 1959 bylo v Třebenicích otevřeno specializované Muzeum českého granátu. Třebenické sbírky našly tehdy obětavého pečovatele a ochránce v L.E. Drahošovi. Téměř v každém domě bylo možné spatřit od tohoto propagátora fotografie Českého středohoří pod Milešovkou. Zdokumentování těžby českých granátů a krajiny středohoří bylo možné zhlédnout v červnu 2011 na výstavě uspořádané Senior klubem Třebenice. Samostatnou výstavou bylo připomenuto působení MUDr. Václava Paříka na Třebenicku. Výstavu k činnosti Václava Kosiny již SK, bohužel, neuspořádal. Pro nezájem radnice zapadla i myšlenka vytvořit ve „starém mlýně“ nebo v bývalém kině stálou expozici, jak zasloužilým občanům města, tak místním umělcům a pokusit se zpět do města získat i část Paříkových sbírek a část prostor věnovat mlýnům na Modle. To je již jiná kapitola. Dnes se tradice a vzpomínky na zasloužilé občany a jejich činy nenosí, leda tak ještě pro zviditelnění v předvolebním klání, jinak to je pro místní elity nezajímavé.
Správce muzea Velenovský v roce 1913 u příležitosti otevření muzea v „Paříkově domě“ prohlásil: „Tedy dílo přece jsme dokončili, nepřátelům navzdory a budoucí lidštější generaci Třebenic ku cti a slávě. Kéž osud dílu jednou započatém nedá nikdy zajíti – nikdy!!!“
Třebeničan