Nálet na Ústí nad Labem
Nálet na Ústí nad Labem
Ústí nad Labem za války zažilo až do roku 1945 jen jeden nálet, 16. prosince 1944. O život přišlo 21 lidí. Železniční uzel nebyl poškozen a sloužil dál wehrmachtu k přepravě na východní frontu. Také v továrnách fungovala naplno zbrojní výroba.
17. dubna 1945 okolo druhé hodiny odpoledne od jihu přilétly bombardovací svazy 15. americké armády, aby provedly nálet, který trval 17 minut. Den poté v 10 hodin dopoledne kroužila nad Ústím hloubková letadla. Fotografovala účinky prvního náletu. Další nálet, ve čtvrtek 19. dubna, byl ještě ničivější. Po desáté hodině dopoledne, během 25 minut, zaútočilo na město v osmi vlnách 54 letadel. Během akce přišla 490 bombardovací skupina o 4 stroje, jejichž posádky byly většinou zavražděny. *
Nálet srovnal pětinu městského centra se zemí. Čtvrť Ostrov pod vrchem Větruše zmizela úplně. A s ním vzal za své první most, řada továren, úřadů, obchodů a restaurací, radnice , knihovna, dvě kina, tři školy, nádraží, pošta a jiné významné budovy. Nálety zlikvidovaly 572 domů s 2754 byty. Poškodily dalších 916 domů. Vážně zasáhly oba historické kostely. Památkou na bombardování je nakloněná věž kostela Nanebevzetí Panny Marie. Vychýlení v její špici představuje 2,07m. Ústí se tím stalo vedle Plzně a Ostravy nejvíce válkou poškozeným městem v Československu. **
Nálet si vyžádal velký počet lidských obětí mezi civilním obyvatelstvem a válečnými zajatci, jimž nacisté bránili ukrýt se v protiletadlových krytech. Srovnáním údajů od dubna 1945 do dubna 1946, kdy se z trosek konečně podařilo vyprostit poslední mrtvé, bylo úřady zjištěno 512 obětí, z nichž 409 známých jménem. Jsou mezi nimi jak místní Němci, tak ti, kteří do Ústí uprchli před frontou. Dále místní Češi i totálně nasazení čeští dělníci z Protektorátu. Dále sovětští váleční zajatci, Francouzi, Italové, Litevci, Lotyši, Slováci. Dvěma nejstaršími oběťmi byli 87 letí starci, nejmladší sotva měsíční dítě. Pohřbeni byli v masovém hrobě na Ovčím vrchu, kde se tehdy nacházel centrální hřbitov. Počet mrtvých může být vyšší o ty, z nichž nezůstaly žádné pozůstatky, protože je zasáhly bomby přímo na ulici.
Ačkoli železniční křižovatka i s okolními železničními budovami, hlavní cíle opakovaného náletu, byly těžce poškozeny, nacistům se už za několik hodin po bombardování podařilo na nich obnovit plný železniční provoz.
O odklizovacích pracích se dochovaly přesné údaje. Provádělo je 21 stavebních firem, z toho 19 místních. Na skládky odvezly 303 181 kubických metrů sutin. Do konce roku 1946 za to město zaplatilo 47 612 868,10 Kčs. Odprodejem vytěžených stavebních hmot dle výkazů získalo jen 498 186 korun.
Zdroj: internet/ústecký-kraj
*Pamětníci mi jistě potvrdí, že v těchto dnech bylo slunečno a dobrá viditelnost. Na obloze jsme pozorovali spojenecké bombardéry. Ty totiž oblohu nad Třebenicemi křižovaly poměrně často při cestách k jiným cílům. Nevím, kolik desítek planých poplachů bylo od počátku války vyhlášeno, ale často jsme v zahradách a polích jako děti sbírali staniolové proužky, které letadla shazovala při přeletech.
** Neprávem opomíjený nálet na Kralupy nad Vltavou zasáhl řadu českých občanů Třebenic o měsíc dříve a daleko více, již proto, že bylo bombardováno opět město na protektorátním území.Bylo i jedním z mála možných železničních spojení s Prahou z Třebenic, které byly ze tří stran obklopeny Sudety. O. Havlín k 15. výročí zaznamenal:
Již nikdy válku!
V sedmém roce války postupovalo osvobození Československé republiky od Východu za drtící silou zbraní Rudé armády. Bojovalo se i na Západě, ale byl to sovětský voják, který platil svou krví nejvíce za vítězství nad německým nacismem. Utlačeným českým lidem byl konec války nedočkavě očekáván. Pokrokové složky domácího odboje připravovaly revoluční povstání i plány poválečné obnovy. Množily se partyzánské akce i masové hospodářské sabotáže.
Ožívající optimismus blížícího se konce války se šířil mezi obyvatelstvem, které si na pravidelné přelety anglo-amerických letadel zvyklo dívat jako na spojence. Válka však ještě neskončila a Kralupy n. Vlt. měly ve svých zdech ještě poznat co umí.
Dne 22. III. 1945, několik minut před půl jednou odpoledne za hezkého jarního dne, vysoko přelétající americké svazy shodily první bomby na kralupské nádraží a petrolejku. Vyšlehly plameny a k nebi stoupal černý dým, který začal halit město. Zásahy na nádraží zapálily cisternové vozy. Oheň v Podhájí. Nad městem přelétalo v přestávkách 10 vln po 21 bombardovacích letadlech, které shodily na 2500 trhavých bomb, vážících až 500 kg a způsobujících krátery patnáctimetrového průměru. Nálet trval 72 minut a město bylo těžce rozbito. Z celkového počtu 1884 domů bylo poškozeno 993 domů, úplně zničeno 117 domů, 16 budov veřejných, 22 průmyslových objektů, zničená kanalizace, dlažba, regulace potoků, mosty, elektrické a telefonní vedení, nádraží, tratě a silnice. Celková škoda 210 milionů Kč podle stavu a hodnoty k 30. 6. 1939 jak oficielně zjistila komise z Roudnice. Zabito 145 osob české národnosti, mnoho osob německé národnosti, hodně zraněných...Záchranné práce za účasti pomocných sborů z celého okolí trvaly několik dnů. Většina občanů opustila - nyní už z poznaného strachu - své domovy. Kdo mohl, odstěhoval se narychlo do obcí širokého okolí, kde všichni nalezli obětavou pomoc. Město se vylidnilo. Německá městská, civilní i vojenská správa od selhání v prvních dnech žila až do konce války v pouhé improvisaci. Hospodářská zkáza města byla tak veliká, že byly zničeny i zbylé části kralupského průmyslu, válečnou stagnací již jen živořícího. Nejen do konce války, ale ještě léta po osvobození nebyly trosky po náletu odstraněny a město znovu postaveno. Tam kde jiná města mohla začít s poválečným budováním, musily Kralupy n. Vlt. začínat úplně znovu. Ještě dnes je ve městě vidět nejedna památka osudného dne.
Marně se ptali občané Kralup n. Vlt., proč muselo být na samém sklonku války nevinné město bombardováno. Tváří v tvář otřesným fotografiím nemohou slova o míru být pouhou frází. Fotografie odvážně pořízené před patnácti lety nezachytily sice právě onu tíživou hrůzu a zoufalství nad mrtvými, ale přece mluví ještě dnes o tom, co je to válka. A měly by mluvit do celého světa, k těm, kteří ve světě vidí jen svůj obchod a i na válce chtějí vydělávat. Znovu od západu k nám zaléhají ohlasy válečných plánů a právě proti nim Kralupy n. Vlt. zvedají svůj hlas: "Již nikdy válku."
(fi)